Bond, Kagitcibasi, 2006). To naznačuje, že úsměv je v některých asijských

kulturách považován za určitou slabost a nerovnováhu.

Šroněk (2000) uvádí jiný příklad zvednutého obočí. V Severní Americe

může znamenat projev zájmu nebo překvapení, ve Velké Británii nedůvěru,

v Německu ocenění bystrosti druhého partnera. V Číně vyjadřuje zvednuté

obočí nesouhlas a v arabských zemích záporné stanovisko.

*

Oční kontakt

Intenzivní oční kontakt je typický pro arabské země či oblast Středo–

zemního moře. Severní Amerika či Evropa (mimo Středozemí) se vyzna–

čují méně intenzivním, či spíše umírněným očním kontaktem. Asijské

kultury se vyznačují naopak nepřímým očním kontaktem. Pokud trvá

oční kontakt déle, než jsme kulturně zvyklí, můžeme mu připisovat dal–

ší význam. Dá se interpretovat jako sexuální zájem, nevychovanost či

ohrožení.

*

Gesta

Používání gest v rámci odlišných kultur je velmi dobře zmapováno. Ví–

ceméně kulturně univerzální jsou gesta jako např. vztyčený palec značící

„vše v pořádku“ či dvěma prsty naznačené V jako „victory/vítězství“.

Každá kultura má však svá vlastní gesta, která jsou mimo její rámec ob–

tížněji srozumitelná. Pro naznačení sebevraždy např. Američané zamíří jed–

ním nebo dvěma prsty na svůj spánek symbolizujíce pistoli, zatímco Japon–

ci pohybují paží se sevřenou pěstí.

Známé gesto „nuly“, kdy spojíme palec a ukazováček k sobě, může v ně–

kterých kulturách vést k nedorozumění. V Americe říká: „Vše je OK!“, v Ja–

ponsku symbolizuje peníze, na Maltě a v Řecku je to nadávka a v Brazílii se

jedná o obscénní gesto (Marxtová, 2005).

Některé kultury (např. Italové, Turci) při komunikaci gestikulují mno–

hem výrazněji než kultury jiné (např. západoevropské). Gestikulačně velmi

umírnění jsou např. Skandinávci.

*

Pohyby těla a posturika

Některé kultury vykazují větší intenzitu pohybů těla než jiné. Některé

národy jako např. Italové či Španělé jsou pohybově více výrazní než např.

Asiaté. Při komunikaci používají také větší množství gest, která podporují

a dobarvují jejich mluvené slovo. Naopak např. přitakávání hlavou je čas–

tější v Japonsku než v Evropě. Kuriózním příkladem je i bulharské vyjad–

řování souhlasu a nesouhlasu. Když Bulhar říká ne, tak pokyvuje hlavou,

a naopak.

119